Přes Alpy až k moři a poslední kilometry do Terstu
Poslední ráno našeho bikepackingového tripu na cyklostezce Alpe Adria začalo úplně jinak než všechny předchozí dny. Žádné hory, žádná mlha ani studený alpský vzduch. Probudili jsme se na trávě před městskými hradbami Palmanovy, města, které mělo moc zajímavý půdorys do tvaru hvězdy, a už první paprsky slunce dávaly jasně najevo, že dnešek bude patřit moři. Po několika dnech přejezdů přes Alpy jsme stáli jen pár desítek kilometrů od cíle - od místa, kam slavná trasa Alpe Adria oficiálně vede: italského Grada.
Ráno před hradbami a první kilometry na jih
Rychle jsme sbalili spacáky a vyrazili směrem na jih. Chvíli jsme ještě kličkovali mezi ulicemi, než jsme znovu našli cyklostezku, ale jakmile jsme na ni najeli, cesta byla jednoduchá — rovně za nosem.
Asi po sedmi kilometrech jsme dorazili do Cervignano del Friuli, kde nás přivítaly první otevřené obchody a benzínky. Ideální moment na snídani.
Sjeli jsme k právě otevírajícímu Lidlu, nakoupili zásoby a přesunuli se vedle na benzínku, kde byl alespoň stín, káva a možnost dobít powerbanky. Nikam jsme nepospíchali. Profil dnešní etapy sliboval absolutní rovinu a jediný kopec měl přijít až večer — problém budoucího já.
Nekonečná rovina mezi vinicemi
Po snídani jsme pokračovali dál na jih. Krajina se změnila k nepoznání — místo horských údolí nás obklopily vinice, louky a otevřený prostor.
Slunce začínalo pálit mnohem víc než v Alpách a poprvé během celé cesty jsme museli pravidelně zastavovat kvůli pití. Vzduch byl těžší, teplejší… a najednou jsem měl zvláštní pocit.
Moře.
Asi po deseti kilometrech jsem si říkal, že už musí být blízko. A pak se to stalo.
Najednou se vedle cyklostezky otevřel horizont — voda až kam oko dohlédlo.
Byli jsme u moře.
Most do Grada – oficiální cíl Alpe Adria
Před námi se objevil několik kilometrů dlouhý most vedoucí přímo do Grada, finálního bodu celé trasy ze Salzburgu.
Jeli jsme úplně potichu. Každý ponořený do vlastních myšlenek. Najednou z nás všechno spadlo — bouřky v Alpách, spaní v mokré trávě, dlouhá stoupání i nekonečné kilometry.
Cíl byl tady.
A přitom jsme měli v nohách teprve necelých 30 kilometrů dnešního dne.
Hledání dokonalé pláže
V centru Grada jsme se chvíli jen tak potulovali a užívali si slunce a atmosféru. Pláže v centru byly ale placené a kola bychom museli nechávat venku, takže jsme si dali nový cíl — najít volnou pláž někde po cestě.
Vyrazili jsme podél pobřeží směrem k Terstu.
Cyklostezka nás vedla každou zátokou, často delší cestou, než by bylo nutné, ale drželi jsme se věrně trasy Alpe Adria. Několik pláží nás neoslovilo, jiné byly součástí resortů bez přístupu.
Až po dlouhém hledání jsme konečně našli perfektní místo.
Oběd u moře a zasloužený Aperol
Pláž měla všechno — restauraci, zázemí i přístup do vody. Přesně to, co jsme potřebovali.
Objednali jsme si spaghetti al pomodoro a zasloužený Aperol Spritz. Po dnech v horách chutnal naprosto jinak — možná proto, že tentokrát nebyl jen zastávkou na cestě, ale oslavou cíle.
Překvapení dne? Na čepu měli Kozla a Italové ho pili s naprostým nadšením.
Po obědě jsme se ještě prošli po pláži a pomalu vyrazili dál. Do opravdového cíle zbývalo posledních třicet kilometrů.
Silnice, provoz a poslední kopec
Krajina se postupně měnila. Projeli jsme méně hezkou průmyslovou oblastí plnou kamionů a silnic — kontrast oproti klidné cyklostezce byl výrazný.
Pak přišel poslední test.
Kopec vysoký sotva sto metrů, ale táhnoucí se několik kilometrů. V odpoledním horku a po obědě to byl překvapivě náročný závěr.
Odměnou ale byly výhledy z útesů nad mořem.
Zámek Miramare – poslední zastávka před cílem
Pod kopcem jsme zamířili k zámku Miramare, obklopenému krásným parkem. Ideální místo na poslední pauzu.
Seděli jsme ve stínu stromů, jedli zmrzlinu a poprvé za celý výlet nikam nespěchali. Autobus jel až večer a my měli několik hodin jen tak být.
Ten zvláštní klid po dokončení dlouhé cesty byl možná nejsilnějším momentem celého dne.
Příjezd do Terstu při západu slunce
Posledních osm kilometrů podél moře uteklo rychle. Do Trieste jsme dorazili právě při západu slunce.
Mramorové náměstí, oranžové světlo a moře v pozadí vytvořily dokonalou tečku za cestou přes Alpy.
Našli jsme restauraci se stojany na kola, objednali pizzu a Birra Moretti — bohužel jen malé, takže rovnou dvě :D
Poslední večeře před dvanáctihodinovou cestou autobusem chutnala jako vítězství.
Konec cesty
Na autobusovém nádraží jsme naložili kola na nosič a konečně si sedli. Poprvé po několika dnech jsme nemuseli řešit trasu, počasí ani místo na spaní.
Alpe Adria byla za námi.
Ze Salzburgu až k moři.